Povzdech

21. ledna 2012 v 11:02 | Tezia Raven |  Píšu, básním, v slovech se ztrácím
Slibovala jsem jí... tak je tady:)

Myšlenka za myšlenkou
pomalu padá na má záda.
Smutek je mou milenkou
a bonboniérou zrada.

Topím se v křišťálovém moři,
netušíc ani slovo
které tohle všechno boří
a tíží jak olovo.


Chyby vlastí bolí víc
než bič drancující kůži.
A karta nemá jen líc
ale i rub podobný růži.

Vše milující, jen ten stonek...
Trnů tolik jak v koruně,
jíž měl na hlavě boží synek.
Dávno už patřící i mně.

Sám sebe, svou vůli
nosí si každý na zádech.
Pro jednoho kříž,
povoz tažený voli,
zrcadlící se v pozdech.

A teď tu i já, spolu s vámi,
prohlížím si album života.
A nezdařených fototek plné krámy,
a spolu s nimi nicota.

Život si svou píseň zpívá,
každý si jí hraje jinde.
A mě už jen říci zbývá...
Sbohem... snad zas přijde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 1. února 2012 v 20:46 | Reagovat

Pekná básnička :)
Myslím že sa mi tvoja tvorba zapáčila ;)

2 Tezia Raven Tezia Raven | 2. února 2012 v 20:23 | Reagovat

[1]: Děkuju:) To potěší....:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama