Promiň...

6. února 2012 v 19:50 | Tezia Raven |  Píšu, básním, v slovech se ztrácím
Až slzy mé dopadnou na má záda,
až zmizí ze slov a srdce zrada,
tak mi snad odpustíš.

Až přestanou tížit mé sliby,
až jednou uvědomím si své chyby,
tak mi snad odpustíš.


Až měsíc zajde za stromy,
až znovu odejdu z tmy,
tak mi snad odpustíš.

Lavička s břízami
skropená toho dne slzami
je důkaz těchto vět.

Moje chyby, moje slova,
moje vždy zas a znova,
ale teď už to vím.
Tohle už nespravím.

Zlatá nit se stříbrným leskem
zpřetrhá se, zlým a podlým bleskem
a po navázání na vždy zůstane uzel.
Jasný důkaz...

Přes rty se mi derou slova,
která vyřknu třebas znova.
Prosté ale vše říkající
Promiň mi to...

Už nevím jak to mám vyřešit a brečet se mi nechce. To se pro vlastní blbost ani nedělá. Ale bojím se... tak strašně moc se bojím. Protože přijít o to, co je vám nejdražší je větší bolest, než si trhat vlasy zoufalstvím... Přijít o to, co je vám nejbližší jen jednou chybou... Ale akce a reakce stále platí. Možná je to jen ponaučení života, jak se naučit odcházet věci. Ale já jí nechci vidět odcházet. Nikdy...
Jen ne vidět jí odcházet....
Prosím...
Promiň...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama