Píšu, básním, v slovech se ztrácím

Město nad ránem...

28. února 2013 v 16:54 | Tezia Raven
Nesu vám jednu svou podle mě povedenou slohovku, kterou jsme psali dnes v průběhuuž dvouměsíčních příprav na maturitu. Mohli jsme si vybrat z několika témat a stylů, ale mě nejvíce zaujalo líčení a tak vám nesu malý výplod dvojhodinovky češtiny :).

Město nad ránem...

( líčení )

Tak proč...

2. srpna 2012 v 21:40 | Tezia Raven
Zčernalé okení tabule,
oprýskaná omýtka.

Pavouk visí nad stolem,
zvědavě souká.

Vlčí mák

17. června 2012 v 21:46 | Tezia Raven
Na sklonku léta
za slunečným obzorem
vlčí mák vykvétá
a plní se vzdorem.

Oda na zimu

17. února 2012 v 23:12 | Tezia Raven
Na bílých pláních stříbrné jiskry
bijí do očí, zpívají tiše.
Na bílých pláních stříbrné jiskry
prokukují z pokrývky plyše
zpívají tiše.

Bez not tu sladkou melodii
o životě v tiché zemi
pokryté po okraj lesů
otisky zajíců a psů.

Termoska s černým čajem

17. února 2012 v 23:09 | Tezia Raven
Okolím se táhne vůně,
čistá, silná, známá pro mě.

Na jazyku rozplývá se,
tu kořeněnou chuť nese.

Nezkazí jí žádná slova,
máčím rty zas a znova.

Hořkosladká chuť mě nutí
polknout a přivřít oči s chutí
Silného černého čaje.

Promiň...

6. února 2012 v 19:50 | Tezia Raven
Až slzy mé dopadnou na má záda,
až zmizí ze slov a srdce zrada,
tak mi snad odpustíš.

Až přestanou tížit mé sliby,
až jednou uvědomím si své chyby,
tak mi snad odpustíš.

Povzdech

21. ledna 2012 v 11:02 | Tezia Raven
Slibovala jsem jí... tak je tady:)

Myšlenka za myšlenkou
pomalu padá na má záda.
Smutek je mou milenkou
a bonboniérou zrada.

Topím se v křišťálovém moři,
netušíc ani slovo
které tohle všechno boří
a tíží jak olovo.

Rozhled

14. dubna 2011 v 16:13 | Tezia Raven
Druhé dílko z dnešního záchvatu...


Rozhled

Zrak mi padl na okolí,
ach těch šťastných očí.
Řekni, proč to tak bolí?
Až se mi hlava točí...

Jeden, druhý, třetí šrám
na mé duši a v kůži.
Hledám můj vysněný chrám,
kde slzy utopím v moři.

Maska

14. dubna 2011 v 16:03 | Tezia Raven
Malý záchvat tvořivosti při matematice a angličtině... Omlouvám se... Moje výtvory jsou opravdu vždy hodně optimistické, ale patří to ke mě. Ráda se směju a bavím, ale moje cítění nějak musí vyjít ven. Nejsem ta bezstarostná.... Opravdu ne.

Maska


Falešný úsměv a schované slzy,
Ty drží mou tvář neměnnou.
Radostný pohled už spadne brzy,
můj život snad projde proměnou.

Vločka

27. února 2011 v 15:50 | Tezia Raven
A tohle je jedna z mých nejnovějších básniček. Jak jsem již psala, miluju sníh a tohle je pro mě něco jako volání po té krásné, bílé, nadýchané peřince.

Vločka

Ty třpytivé střípky bílého koberce
létají ve větru, lehají na zem.
Skládají obrazce ve velké mozaice,
koukej, jedna dopadla právě až sem!

Podzim

27. února 2011 v 15:47 | Tezia Raven
Národní obrození, věčné téma naší učitelky na češtinu... V jednu chvíli mě to už přestalo bavit a tak vzniklo toto. Stačil jediný pohled ven z okna.

Podzim

Rozporuplnost

27. února 2011 v 15:45 | Tezia Raven
K tomuto nemám co říci... Spontálně sepsaná slova...

Rozporuplnost

Srdce s okovy, volná jsou dosti,
ústa na zámek, křičí dosytosti.
Oči otevřené, slepě zírají,
a křišťálové kapky, dolů padají...

Mučírna

27. února 2011 v 15:44 | Tezia Raven
Hádka, výčitky a pak zubař... Blbá kombinace pro mě...

Mučírna

Domácí mučírna
-chybí tu však skřibce....
A kat už začíná
-bez kukly, bez čepice....

Píseň

27. února 2011 v 15:41 | Tezia Raven
Píseň... Co bych k ní napsala... Vznikla, když jsem odcházela pozdě v noci z čajovny s ErJou. Miluju hudbu, umění, historii, literaturu, cestování a zimu... (Teď si připadám, jak nějaká šlechtická panička:D) Proto jsem se asi dala inspirovat hudbou 21. století...

Píseň

Tiše zní tóny,
někdy až příliš.
Burácejí zvony...
Už je neuslyšíš...

Šepot bezmoci

27. února 2011 v 15:37 | Tezia Raven
Tuhle básničku jsem napsala před dvěma lety v dubnu( 4.4.2009), je to vlastně má první básnička, co jsem kdy publikovala pro veřejnost... Ne nebudu popírat, že toho muže, co si říká můj otec, nesnáším a že jsem se kvůli jeho slovům často dostala na práh úvah o ublížení si... Hehe.. Teď to zní, jako bych byla strašná chudinka, ale to tak opravdu není :D Dokázala jsem si vynahradit smutek a slzy z domova:)

Šepot bezmoci (původně Bez názvu)

Říkal si, že mi závidíš…
Závidíš můj svět...
Koukni se a uvidíš,
že není co závidět…
 
 

Reklama